Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Jak volím cestu

1. května 2014 v 18:42 | Yanishca |  Pocit slunečnic
Jsou chvíle, kdy cítím, že všechny možné cesty jsou až děsivě totožné. Jsou to všechno jen hluboká ledová propadliště. Všechny do jedné. Otázkou při výběru tedy zůstává jen "jak dlouho budu letět". Toď vše. Na více je zbytečné se ptát.
Někdy, většinou, se snažím odhadnou a vybrat možnost, která mi poskytne co nejdelší čas pádu a nestálý, ale celkem příjemný klamný pocit bezpečí, tak jak to ostatně dělá snad každý, nebo alespoň ti, co se odhodlaně odstrkují jak pádlem či klackem od nuzné zemi plné trosek, která je děsí, naleštěnými boty a hadříky za pár tisíc.
Ale jindy sebou chci prostě jen plácnou. Na tu poctivou mateřskou zem, na to takzvané dno, hrubé to slovo, i když každý ví, že to přece může jít vždycky ještě o něco níž.
A někdy, někdy, v poslední době především, bych při tom ocenila i trochu té ryzí čisté bolesti. Však víte, té, kterou si někteří čistí duši, aby ji mohli dál léčit.
Jelikož taková věc, jako je srdce přesycené studenými dojmy není nic dobrého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama