Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Sebestředný šarm

6. května 2012 v 20:46 | Yanishca |  Naťukané na displeji mobilu
Odrazy a stíny myšlenek. Malá dušička v hadrovém těle. Cloumající vítr. Malá dušička v hadrovém těle. Těle beztvarém, neplnohodnotném, ubohém, zahambeníhodném, neplnoprávném. Proč lidé nevidí a vidí? Proč já nevidím, neb vidím ba až s děsivým zpožděním odraz ve skle, kde se vedle ubohých myšlenek zračí mé tělo? Zavírám oči a utíkám ve snu zapomenout, abych zase o malou chvíli, nebo trochu delší hojivý čas mohla to zjistit znovu, jak kdysi, prvně. (Ach ta krásná pomíjivost chvíle zvaná sebestředný šarm.) Jen tentokrát ještě před tím, než to zjistím, si mě omotá to sladké deja vu. Slabochu! Hloupý jsou lidé jenž se netrápí a nehloubají.? Šťastní jsou všichni jenž nemusejí ukládat své tužby do hadrové odporné panny, jenž se nefotí, neobdivuje a nemiluje.? Kdo má právo žít? Stíny pocitů nejdou vidět přes ostré světla z ramp. Všechno vedle nich zanikne. Tohle nemůže být pravda. Stlačení svalů hluboko v mém těle. (U srdce, v hlavě,... hloubš?) Na kuráž? Na poražení reality, skutečnosti? Vysvětlení? Proč? Jdu spát. Proč se rodí takoví lidé a proč jsem to zrovna já? Jdu spát. Na co dalších chvil? Nač? Ale jakto? Byla jsem přece již připravená... Ten pocit okamžiku, na ten se nelze připravit, nejde se k němu ani přiblížit ve vzpomínkách. Jediné, co se ti může vybavit je deja vu. A už to tě dokáže vyděsit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama