Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Probuzena

16. srpna 2011 v 10:40 | Yanishca |  Fantazie
Otočila se a uviděla jeho. Jeho, jen jeho, jak tam tak stál a díval se nejspíš jen na ní... Co bude dělat?


Toho rána se vůbec nestarala co by mohla dělat, teď, zítra, či za takových pět let. - Nejspíš to bude pořád stejné. Den za dnem. Možná až do toho dne kdy spadne Slunce nebo nějaký zatoulaný meteorit. No co.


Teď tu ale stál. Probůh. Byl tak opravdový a ona dokázala jen ve světě spát, prospávat realitu jak Šípková Růženka. - Co teď?


Ten den se zdál jako už mnohé před ním. Loudavě vstala. Hlavu čistou a prázdnou jako škopek. Dlouho posedávala v županu a cítila ranní otupělost a pak se konečně trochu sebrala a oblékla. Nic extra. Oblékla se jako vždycky, však co ji dnes může čekat? Nic extra.


Najednou se všechno rozbilo! Cítila šimrání na šíji, cukaly se jí koutky, mhouřila oči a dýchala divně. On žil v realitě. Ani ne v zpomalené, ani ne v ospalé. Stál tu před ní a nechtěl jen stát a přemýšlet, loudavě uvažovat! Byl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama