Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Školní rok (počástech a pomalu) část druhá

5. května 2011 v 18:39 | Yanishca


Kéž bych se cítila jako princezna. Kéž bych znala princova rámě. Vynořila se jí bledá myšlenka a ona se vloudala do třídy. Jako myška, jako zmoklá a přejetá parním válcem, co se chtěl omluvit a tak jí nedopatřením přejel třikrát. Odevzdaná s myším úsměvem vcházela a pokládala svoji velkou tašku a vedlejší židli.
Vždycky tam byla. Když ona byla nevítaná, její taška trojnásobně. Když ona byla pozvána, její taška se přičinila o to, aby toho dotyčný litoval. Bouchala sebou a o jiné. Špatně se s ní nenápadně prodíralo. A hladně a to bylo nejhorší, vrzala. Šlo přesně slyšet, jaké nudné vojenské tempo má kroku. Vždy ji přidržovala a chlácholila, ale ona jako výsměch pořád íkala.
Usedla. Dívala se na všechny své spolužáky, co v tomto úhlu mohla zahlédnout a byla to nejmíň polovina. Co seděla naproti v účku. Za nimi bylo okno.
Vždycky tu chodila nějaká osoba. Většinou postarší paní, co vypadala, že de ve svém dlouhém kabátě na nákup.
Vycházela ale přitom z jednich dveří, co nutně museli vést ze školy a z ní.
I tak to vypadalo, že vyhlíží na přístupové dveře k jejímu domu. Bylo to zvláštní. Možná, se až příliš odtoulala myšlenkami, že si myslela, že vidí něco úplně jiného než viděla. Ale přísahala, že to není škola, není to kantorka, ani uklizečka a za ní, že je řeka.
Což nicméně byla pravda. Byla tam řeka. Řeka a stromy a paní v kabátu a čupce, co si vyšla na nákup.
Na tabuli byly namalovaný malý komix. Nejspíš to měli vyjadřovat, to co se tady stalo, jak shodil ty židle.
Ty židle, co teď ležely rozházené na zemi. Zvláštní. Jako tehdy.
Nemyslela by si to, kdyby neuviděla ležet mezi nimi i stojan na kabáty.
"Zvláštní," pronesla s okouzleným úsměvem na rtech.
"Co je zvláštní?"
Neodpověděla. Všimla si, že vzadu, v rohu, přesně za ním se schovává jeho srandovně vyhlížející kytara. S notně přerostlými, nezastřihlými strunami a barevnými korálky.
Že by přece jenom... že by...?
"Nikdo se mi na nic nezeptá?" prohlédl si s úsměvem celou třídu. Dřímal v ruce fixu na tabuli a bouchal dlaní o vršek a přitom na všechny kulil oči, jako kdyby si někam odběhl zatím, než si to rozmyslí.
"Nikdo se mě nezeptá, co se to tu stalo?"
"Co se to tu stalo?"
Rozesmál se.
"No dobře," usmál se ještě jednou a začal přešlapovat, zatím co se stačit, doufala že jen, poškrábat pod nosem.
"Nepřípomíná vám to něco?" začal rozdávat nějaké papíry.
"Tohle tu je. A proč to tu je? Protože jsem došel a shodil jsem je..." líčil ale velmi neúspěšně.
K čemu se chce asi dobrat? Ten list. Ach ten list. Co na něm je?
Ale počkat! No přece. Kde jen ty kytky jsou v anglickém znění.
Zkoprněla. Udělal to schválně. Ta stejná melodie u které se na něj tak zasněně dívala a rozum pustila k vodě, když to nebylo školní, nebylo v učebním plánu a nikdo neměl roli žáka. A předtím ty židle... To je moc velká náhoda!
Cítila se z toho nesvá.
Usedl a v rukou držel kytaru. Struny mu odstávali na všechny strany, korálky mu z ní vyseli a on se usmíval.
Začal zpívat. Bylo to vysoké a nahé a krásné. Některé z žaček si to nemyslela a nemotorně zakrývala své grimasy. Ale pro ni se najednou odstěhoval rozum a ona tam seděla a zírala jako kotě.
Bylo jedno, kolik tam bylo lidí. Bylo jedno, co si o tom kdo myslí a jak by se podle nich měla tvářit.
Sama nevěděla jak se tváří. A bylo jí to jedno. Ještě že jim dal kreslit k tomu na tabuli podobné komixy k těm jejich textům.
Byla to krásná hodina.
Neměla pochyby a všechna nedůvěra ve svět i v sebe zmizel a nahradil ho poblouznění krásný pocit. Až se jí chvílemi srdce zachvělo slovy: nesmíš, vždyť je to učitel.
Dalšího dne byla na diskotéce. Když se s kamarádkou po dvou hodinách a jednou stále odmítaném "ctiteli" ošahávači vyrojili pod hvězdnou oblohu a na čistý vzduch, před diskotékou, zamrkala oky, usmála se a zašeptala jí: "Přála bych si kytaristu."
Na otázku proč. Odpověděla: "Když slyším kytaristu, nemám pochyb. Tak jako ty holky omámené na diskotéce. Nemám strach a nemám výtky. Stačí jen aby mi zahrál a…" Neřekla jí o kom mluví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama