Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Duben 2011

Každá holka chce být krásná

10. dubna 2011 v 12:22 | Yanishca
Jak vypadá? Je to jen hovězí držka. Velká buvolí tlama. Malé oči. Obličej spíše roztáhlí do stran, než do nějakých ostřejších rysů, lícních kostí a brady.
Vlasy zplihlé, přes jedno oko.
Buvolí tlama.
"Co se to valí?" - staré křivdy stále bolí. Nikdo se jí neptal.
Každá holka chce být krásná.
Nikdo se jí nikdy neptal. Prostě takhle bude žít celý život. A přitom každá holka touží po tom být krásná...
Připadá si trapná, že vůbec někdy věřila, připadá si trapná, že se vůbec někdy snažila být krásná. Pěkně se malovat, oblékat. Hubnout, brát prášky, chodit běhat. Prostě se tak narodila. Zrovna v tomhle století a tisíciletí to není krása.

Jdi

4. dubna 2011 v 20:28 Pocit slunečnic
Seděla a nevěděla. Nevěděla, co neví, nevěděla co má. Nebyla si pro sebe samou duševní podporou, ale vůdce. Byla jako lapena v ničem a to nic bylo všechno a to všechno byla její hlava. A to konec konců v tuhle chvíli a pro tuhle holku bylo vlastně nic. Líná. Líná žít.
Najednou měla vstát a jít. Zatla zuby a necit, co ji rozkolébával a sebrala se. Vyrazila. Ještě pořád nijak uchvácena, nijak jiná.
Pak to uviděla, přes svoje myšlenky a tyranie skoro ne, ale přece. Krása. Volno, klid, dálka, příroda, cesta, nespočet možností a hádanek.
Šla. Šla rychle že jí ostatní nestačili. Šla, šla a byla dál a dál, nestála na jednou místě, mohla dojít klidně až na konec světa. Cesta. Všude jí něco čekalo, nikde nebyla slepá ulička a otočka. Dostala bláznivý nápad: co takhle žít? Jít a jít. Dojít až tam co to bylo neznámo. Jít a objevit, cestovat. Zničit prostor, povinnosti, nemožné, vymezené, hranice. Dojít až do cizích krajů. Jít po horách, kolem vod a pořád jít. ... Nikdy se nezastavit. Žádná trýzeň, žádné zdi a hranice, volnost. Dojít někam a zase jít dál. Postupovat. Postupovat a nezůstat na místě věčně se svojí hlavou.