Blog víc o duši, než o slunečnici.       

"Odpovídej jednou větou, prosím"

15. března 2011 v 15:26 | Yanishca |  Pocit slunečnic
Poklidný svět se rozkládá na březích něhy, pochopení, tepla a světa. Tam pod krustou, tam na Zemi. Včera to šlo vidět, víc než kdy vůbec předtím. Žijeme pod krustou, uvěznění. A přece je nám dobře. Nejsme sami. Je tu Slunce. Nejsme odřízlí od "světa". Ono tu je ale s námi. Žádná samota. A když zapadne? Nastoupí na hlídku Měsíc. Dělá nám společnost. Nejsme sami.
Vše je jasné a dané. Všemu rozumím a vše chápu. Zvuky jsou dány. Důvěrnice. Pohyby, lidé, zvuky. Ale co ty? Jsme uvěznění pod krustou. Včera to šlo vidět víc než kdykoliv jindy. Obklopuje nás ze všech stran a uzavírá nás do sebe. Ale někdo nás chápe. Je tu pořád s námi. A když zapadne, nastoupí Měsíc. Je to přirozené, bez shonu a nedůvěry. Řekni, jenom prosím řekni, co tím chceš mi říct?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama