Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Mráz po zádech, herecké výkony i veselé činohry 5 krát denně

27. března 2011 v 11:53 | Yanishca |  Můj milý "bločku"
Roztřepaná od konečků prstů, ano. Kéžby, kdyby, životní zkušenosti se nedají zahnat. Když se objevíte v jiném světě chvíli jako setrvačník ho nepříjmáte za svůj a za z kapes si pořád lovíte stereotipy a přenášíte je a rozsypáváte je zde po chodbách. Pak dosypete. Kapsy jsou prázdné stejně jako hlava, otevřená a volná pro nový makro svět. Řídící se podle jiných pravidel, kde čas znamená něco jiného a celý den máte pětkrát denně divadlo. Zatemnělé sály z kterých se nevychází a svět má svoje periody úplně někde jinde. Ráno vás budí zvukové vlny. Jen díky tomu, že jdete potom do krámu pro pečivo a pro ovoce na snídani zjistíte, jak je venku hezky. Pospícháme. Dojdeme a za chvíli je divadlo, ještě se jak kdyby život smráká, však co se divit, když se chodí ve dvě, ve čtyři spát a celou dobu se večer-ráno zpívá a popíjí, filozofuje a vedou se neslušné a zvláštní debaty, s lidmi, co se jindy nepotkají. Mluví se třeba i s holkou, co působí jako bohyně, kat a tvrdý porotce. Drsně a nedostupně a se svými názory a postoji, že se jí i od ní starší lidé bojí a ona si nebere na ně ani trochu servítky. S fotografem aktů, co tu osvětluje a dělá technika. S baletkou, co vypadá jako namalovaná, jako v knížečce. I s lidmi, co působí jako ti druzí, z druhého kousku světa, zdánlivě dokonalý a jiní, sví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama