Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Život je stereotip, které ho se nezbavíme do nejdelší smrti.

2. ledna 2011 v 13:37 | Yanishca |  Pocit slunečnic
Přikázání jsou podvod a hloupost. Naučený člověk. Každý člověk. Vstane a jde spát vždy na mák stejným způsobem a proto tři sta šedesát pět dní pro něho uběhne jak voda. Řídí ho stereotip. Jako když si natáhnete hodiny. Jdou pořád stejně. Teda alespoň měli by. Ale člověk? Měl by jít pořád stejně? To tedy nevím. Ale jde. Jako příklad si vezměme někoho, kdo se sice jen vzdáleně podobá člověku. Však podle doktorů jím NEJSPÍŠ je. Já. Vstanu. Odhrnu záclony od mých vysněných nebes a hlavou mi proletí první příval vzteku, když se do nich zamotám, následně si je přišlápnu a nakonec pracně odsunu. (No dobře, Ikea by namítala, že je to ten nejednoduší systém na odtáhnutí záclon, ale i tak. ...Po ránu. A s plnou délkou dlouhých, předlouhých, věčně přišlapávaných (a přesto milovaných) záclon.) Potom se vypotácím z pokoje a jdu se rychle zabalit do huňatého županu a přitom rozjímám, že jsem si přeci jen měla večer ovázat krk. Pak následuje jídlo. To z popisování laskavě vynechám, je to jenom mezi mnou, kuchyní a kuchyňským oknem, kvůli kterému, k nechuti mé matky nesnídám, jako normální člověk u stolu ale u kuchyňské linky a okna do zahrady.  A pak to přijde. Stereotip. Jednoduše nevím, co dělat, už jsem v teple, nemám hlad, základní biologické potřeby splněny.
Už dopředu to vím a to mě deptá. Už dopředu vím, že budu zabíjet čas nesmysli, které mě nebaví a u kterých si slibuji, že za chvíli už přestanu. Půjdu dělat něco ušlechtilejšího. Ale kdepak. Jako správný stereotip neustále opakuje, jak je nevyhnutelný a já si jen můžu tiše stěžovat, ale jen do doby, než otupím. Najednou je čas na oběd. Pak návrat, telka, sprcha, postel. A přesně v ten moment mě začnou hlavou prolétat tvořivé myšlenky. Kreativity oddechuji z každým výdechem a neustále přichází něco dalšího nápaditého. Tak jo zítra. ...
A kvůli tomu jsou přikázání hlouposti. Člověk i s tisícem nápadů uvázaný a zvyklí na musíš, když dostane volnost jen neví co dělat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tenny | Web | 2. ledna 2011 v 13:54 | Reagovat

No, nevím, život může být tak akorát stereotyp. :)

2 Great Mhery | Web | 2. ledna 2011 v 14:40 | Reagovat

Záleží jak to člověk pojme. Jsou lidi, jejichž život má k stereotypu hodně daleko.
Jsou lidi, kteří dokáží i bez nějakého cestování žít pestrý život, jde jen o to nepustit ten stereotyp do hlavy a nebýt líný.

3 Radka | Web | 2. ledna 2011 v 14:51 | Reagovat

Život je takový, jaký si ho uděláš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama