Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Celkem cílevědomé podvědomí

24. června 2010 v 20:47 | Yanishca |  Můj milý "bločku"
Zeptali jste se někdy, jak jsem toho vlastně dosáhl? Raději ne, co? Je to tak v některých případech dokonce možná lepší. Já se neptala... Neobviňujte mě z toho, že bych bádala v nebezpečných vodách, já si tuhle otázku nepoložila. Znám vnitřní nevyřčené pravidlo, neptej se a užívej do sytosti. Proč si lámat hlavu, když se to podařilo? ...Není důvod. A nikdy ani nebude. Je to totiž fajn, tečka.
..Četla jsem si tu moji práci, proslov, co vybrala učitelka stále dokola a dokola. Dokola a dokola, abych si ji geniálně naučila a alespoň trochu s menšími riziky ji přednesla v ten den dé. Četla jsem a četla jsem. Poslouchala, přednášela nahlas a najednou mi to došlo.
...Všichni byli proti mě. Všem se líbila ta druhá práce. Ta druhá o tom, co jsme všechny ty roky dělali a o nás. Ale ona ji nevybrala... Ne. Vybrala moji. Proč?... Líbila se ji. Byla osobitá... 
Celé dlouhé věty nemluvím o našich společných letech, ale proto, že jsem psala za poklusu stačila jsem jen udělat pouhé poděkování, bezprecedentní poklonu s noblesou a ozdobila ji květy. Oplývání se nad devíti lety s učiteli. Udělala jsem to schválně? ... Bylo mi jedno, jestli to přednesu, jestli to bude nějaké, či nějaké jiné. Jen jsem to chtěla mít a projít a dosáhnout skvělého výsledku. Chtěla jsem to udělat. Vždycky první musíte vidět cíl. Udělat to. Musela jsem to v hlouby duše vědět... Bylo mi jedno jaké to bude. Věděla jsem, že to stačí, slabý základ, struktura. Holá, prostá, hodná možná spíše jednoho celého odstavce. Rozvedla jsem ji k dokonalosti, udělala z ní začátek, prostředek i konec. Celý ten odstavec, co se tam píše aby rozbrečel učitele jsem vyždímala až do poslední kapičky. Až do posledního zbytku a dala tam z něj vše. Věděla jsem, že je to dobré. Věděla jsem, že to uspěje. Že projdu.
Ale ona to nevybrala proto, že by to bylo dobré. Vlastně ne... Vůbec ne proto. Páni... jsem pěkná mrška!... Vlastně jsem si to na ni ušila na míru. Přesně takhle, takhle a tak, a chytla se. Jednoduché... Ona o tom nevěděla. Já si toho nevšimla. Neviditelné a přímo na očích. ... Cílevědomé podvědomí. Nezajímá ho, co si myslím, nebo co si myslí ta učitelka. Prostě to splní. Ví jak. Musí být nejlepší... A nezajímá ho ani to, co s tím já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pan Unáhlený | Web | 24. června 2010 v 23:40 | Reagovat

Hmn, taky vždycky slohovky podvědomě šiju na míru naší češtinářce. A taky jsem psal a pronášel deváťácký proslov, akorát s tím rozdílem, že učitelka se na mě spoléhala už předem a nikomu jinému šanci nedala :-P
Odflákl jsem to, ale i tak byl skvělý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama