Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Jistoty

8. března 2010 v 15:36 | Yanishca |  Fantazie
Jako jarní snížek, za svitu nejkrásnějšího slunce, snáší se milioni malých částic. Částí... malých, podobných si jako vejce vejci. Bílé. Dopadají pomalu, rozvážně,... pomalu usedají. Usedají. A nacházejí klid, hrob, odpočinek, štěstí a stálici v jednom jediném bodě. Teď leží. Splynuty se vším, jako by tu snad nikdy nebyli a byli vždy.
Než někdo foukne, zbívá ještě pár chvíl. Jako věčnost. Je to hrob i stálice, odpočinek, i smrt, i štěstí. Než někdo foukne a připomene nám život, řekne teď žij! ...A my zase začneme tančit. V šeru, nebo ve světle nejostřejších lamp. Vždy stejně. Tančíme.



A v letu, pomalu se plouží dolů, jako by tančili a nikdy nemuseli dopadnout...
Takový je prach.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama