Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Březen 2010

Jaro

16. března 2010 v 15:22 | Yanishca |  Pocit slunečnic
Oáza ranného slunce, s nesmělými kvítky, kde květ květu, pták, ptáku vyzpívává si něhu.
Oáza klidu. Oáza klidu a svěží zeleně. ...Nesmělé, mladé. Zelené, malé, ... co probouzí se, jako by začala prožívat teprve až tohle jaro.
Oáza života, zpěvu, nejemnějších a nejčerstvějších vůní pylu a barev. Líbezných ptačích zvuků.
Začátku všeho, probuzení a nalezení nadějí života. Paprskem v duši. Jarem.

Jistoty

8. března 2010 v 15:36 | Yanishca |  Fantazie
Jako jarní snížek, za svitu nejkrásnějšího slunce, snáší se milioni malých částic. Částí... malých, podobných si jako vejce vejci. Bílé. Dopadají pomalu, rozvážně,... pomalu usedají. Usedají. A nacházejí klid, hrob, odpočinek, štěstí a stálici v jednom jediném bodě. Teď leží. Splynuty se vším, jako by tu snad nikdy nebyli a byli vždy.
Než někdo foukne, zbívá ještě pár chvíl. Jako věčnost. Je to hrob i stálice, odpočinek, i smrt, i štěstí. Než někdo foukne a připomene nám život, řekne teď žij! ...A my zase začneme tančit. V šeru, nebo ve světle nejostřejších lamp. Vždy stejně. Tančíme.



A v letu, pomalu se plouží dolů, jako by tančili a nikdy nemuseli dopadnout...
Takový je prach.