Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Únor 2010

Snad budeš mít štěstí...

13. února 2010 v 13:20 | Yanishca |  Můj milý "bločku"
Dopis sobě


Milá Kristýno,
píšu ti, abych tě podpořila, možná trochu uchlácholila,... ale hlavně uklidnila.
Blíží se ti to, ...ó ano, ...blíží.
Blíží se ti posílání přihlášek..., ta nejistota v hlavě! Jestli tě vezmou, jestli je ta škola správnou volbou...
Už přešla ta sebedůvěra, když se lepší průměry najednou hlásí na tvoji školu, hm,hm, jo, jo, jen jako třetí možnost. Jen aby poslali každý papír!
...A ty víš, že díky tomu, díky tomu možná, nejspíš, tě nikde nebudou chtít... Ano. Budeš pod čarou a tvoje víra v lepší osud upadne, uvadne, ztratí se, ale naučí tě to se smířit, spokojit se s málem.
Ale nezoufej!... Jsem tady abych tě podpořila. Uklidnila.
Vím, některé věci nejsou spravedlivé. Vím. Některé věci je těžké přenést.
Ale možná to i bude lepší..., když se ti ne úplně teď povede, možná že to bude lepší! Školy jsou těžké. No, vždyť to zvaž! Nebylo by lepší, někde mít jistotu a ne kopec učení a zase ty nervy? Rozhodni se podle svého, ještě je čas.
Snad budeš mít štěstí a možná tě vezmou...:)
Tvoje teta

Tenký led

13. února 2010 v 13:04 | Yanishca |  Fantazie
Hlavu si lámu s tím, jestli to sem dávat... Byla to přece jen povídka do autorského klubu.
Ale na druhou stranu se mi nezdá, že by si ji tam stejně moc lidí všimlo. A tady jí bude líp. Tady mezi svými...


Zvonek

2. února 2010 v 9:50 | Yanishca |  Fantazie
Zvonek září, odráží světlo a přitom si prohlubuje jizvy. Každý dotek světla ukazuje na škrábanec, na kousek odřené krásy. Čeká. Čeká na verdikt. Čeká na to, až se někdo ráčí podívat. Čeká jestli si všimne jizev. Čeká. Červený provázek stočený jako chytrý ocásek. Hlava míří k zemi. Sedí. Odráží se od bílého dřeva a čeká, jestli si ho někdo všimne. Trpělivý, nicotný, lesklý, stříbrný zvonek. Na stole, mezi mnoha jinými věcmi. Zatím neví, čeká, neví jestli si lidé všimnou jeho šrámů, toho jak svítí, nebo toho jak zvoní.