Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Chtěla jse, tolik jsem chtěla něco dokázat a být jiná, než říkali

12. září 2009 v 20:25 | Yanishca
Dusí mě to. Dusí mě to, jako ještě nic předtím. Ale ty ještě máš šanci. Tobě ji lidé totiž dávají, mě ne. Od první chvíle, kdy mě viděli, věděli. Věděla jsem to, ale nechtěla jsem... Nechtěla jsem být taková. Ztracený případ, co už nemá nemám co ztratit, nemá žádnou šanci. Mlčeli. Mlčeli a mlčky pozorovali jak se plahočím, plahočím a snažím. Dřela jsem krev, pila jsem slzy a snažila se, chtěla jsem být jiná.Tak jiná, jiná, přesně taková jaká jsem chtěla být. Věřila jsem, doufala... Chtěla jsem. Pozorovali to mlčky a pak vynesli ortel, měli ho připravený už od začátku. Tak na co to všechno bylo? Kdybych se jen nesnažila, drala jsem se a toužila, toužila jsem. Proč? Chtěla, tolik jsem chtěla být jiná a utéct. Tak daleko utéct. Utéct před tím co všichni věděli, že mě čeká. Já tak strašně chtěla být jiná. Nebudu. Osud byl zpečetěn a nikdo se mě nezeptal jestli to tak chci mít. Čekali, čekali jako supy, čekali a dívali se jak se plahočím, čekali, nezničili mě hned, nechali mě pomalu umírat. Ale ty, ty máš ještě šanci. Ty jsi to chytřejší dítě. Ty jsi ta holka, co se nikdy ani nemusela snažit. Ty, ty budeš moje poselství, využij tu hrůzu, které se říká osud a neotáčej se za mrtvolami ohlodanými od supů, jako jsem já. Protože, ty ještě máš naději, ale já ne. Já ji totiž ani nikdy neměla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alex | Web | 14. září 2009 v 20:12 | Reagovat

nevím sice, co to má vyjadřovat, ale je to pěkné a citové. hlavně se mi líbí ten konec.

2 Zuzka | E-mail | Web | 18. listopadu 2009 v 13:14 | Reagovat

Alex má pravdu,nechápu to moc ,ale je to moc nádherné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama