Blog víc o duši, než o slunečnici.       

ON

18. srpna 2009 v 11:03 | Yanishca |  Fantazie
Potůčky krve, do kterých dopadal čerstvý sníh, stékaly po jeho svalnatém těle a dopadali na zasněženou zem. Hloubyli si otvory v lehounké vrstvě sněhu a zbavovali sníh běloby. V jeho očích byla touha a taky moc. Moc, kterou měl a touha, díky které mohl svou moc využít. Teď byl pán. Měl moc a mohl vše. Hlasitě oddechoval, skoro jako zvíře. Jeho hrudník se napínal a potůčky krve nepřestávali téct. Jeho pohled byl jasný, rázný, s kapkou výsměchu a tónem oznamujícím, já tu mám moc. Oddechoval. Byl vyčerpaný z boje, ale cítil se skvěle. Víc než fajn. Říkali to jeho oči. Jeho tělo už ale říkalo něco jiného. Byl slabý a vyčerpaný. Byl zraněný. Ale stál tu jako král. Jako kdyby dokázal vše. Já jsem věděla, že už ne. Už ne. S hlubokými výdechy se jeho tělo zatahovalo v křeč. Byla mu zima. Nepřiznal by to. Byl hrdý a měl moc. Ale byl jak zvíře. Zvíře vyčerpané a zmrzlé na kost. Podala bych mu plášť, ale on by se jen rozběsnil. Vím to.
Tak jsem tam stála. Zebali mě nohy zimou. Ale nedokázala jsem se odtrhnout od těch jeho očí. Byl sice slabý, ale zdál se že je silný až-až. Byl to přece on, kdo zabil toho vlka. Byl jako zvíře. Kdo vlastně byl, kdo je ON?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smilesy | Web | 19. srpna 2009 v 15:30 | Reagovat

Poutavé.;)) Chtělo by to pokračování...

2 shosholka | 12. září 2009 v 14:59 | Reagovat

Mám stejný názor:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama