Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Jedno malé přání

21. srpna 2009 v 9:11 | Yanishca |  Fantazie
U autobusové zastávky rozvířil se prach. Poselství něčeho nového pomyslel si pán. Zadíval se na oblohu a začal si pomalu, polehoučku oznamovat slunci, světu, že by si něco přál. A pak stál. Stál tam ten pán, stál a byl sám. Jeho přání rozplývalo se jako mrak. Dojel autobus, ne žádný vlak. Pán smutně šláp. Najednou se ozval hlas. Hlas? Hlas, nebo křik, vem to ďas! Pán se otočil. A to by svět nevěřil, kolik v tu chvíli uviděl krás. Zrůžověl a najednou se zastavil celého světa čas. Stál tam pán, na schodku s nohu svou a paní s nohou k němu vykročenou. Ona křičela s plných sil, ať koukají ještě zastavit. Pak zas rozběhl se čas a místo toto ztratilo svůj ráz. Paní zjemněl hlas, růžová teď byla jako pán, co přáním si krásnou dámu k autobusu zavolal. Teď vidí že i pouhý hlas, pána, paní, však to vem ďas, poví slunci o tom že už je na lásku čas. Slunce, země, plní přání, vyslyší hlas a pošlou krásnou paní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nelili | Web | 21. srpna 2009 v 11:27 | Reagovat

Tak to je nádhera, tleskám. Pěkně se Ti to rýmuje a po obsahové stránce si to nemůžu vynachválit. Živě si to představuju, opravdu pěkné. :)

2 Smilesy | Web | 21. srpna 2009 v 17:09 | Reagovat

To je pěkné, rýmuje se to.;) Jen se tam nepříjmně opakuje slovo ďas.

3 Yanishca | Web | 22. srpna 2009 v 17:12 | Reagovat

Děkuji za pěkné hodnocení. Ps.: příště si dám bacha na toho ďase :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama