Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Zlomené slunečnice

31. července 2009 v 10:25 | Yanishca |  Pocit slunečnic
Kdo ublížil slunečnicím? Kdo teď za ně brečí? V koutě, se střípky slunečnic, co jindy tak moudře vyhlíželi na svět. Rozbité na kusy, jako všechno co představovali. Jak někdo může jen tak ze stolu smést van Goghovi křehké a ctnostné slunečnice? Slunečnice z britské národní galerie. Slunečnice za které hloupá holka, co v ní právě prosvítla touha po umění, utratila celé své mění v librách. Slunečnice, které vypadali tak věčně a nedotknutelně. Vypadali. Dnes už jsou na kusy a jejich střepy mě bodají do nohou. A já vím, že mé slunečnice už nikdy nebudou jako dřív. Už nikdy.Neutřela jsem si prach a tak mě zničili slunečnice, to je fér. Oni nevěděli co tím totiž ničí. Kolik symbolů a přání hloupé holky nese v sobě tahle keramická podložka. Nevěděli. Vím to jen já. Nevím jestli ještě někdy slunečnice stanou na mém stole. Zohavené, rozflákané, zničené a zlomené? Už by to byl symbol něčeho jiného, něčeho strašného a nešťastného, bez nadhledu a bez vcítění. Jen znak utrpení čistých a nevinných slunečnic. Proč já hloupá si neutřela ten prach?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Smilesy | Web | 31. července 2009 v 11:10 | Reagovat

Krásně napsané...dojemné...

2 Cherees | Web | 31. července 2009 v 19:46 | Reagovat

Moc hezky vystihnutý. Rozflákané :D

3 | Web | 12. srpna 2009 v 21:02 | Reagovat

Některý věci už prostě nevrátíš ani neslepíš. Ať to znamená cokoli (á Ká pronáší moudra...radši držím hubu).

4 lea | Web | 13. srpna 2009 v 22:21 | Reagovat

Někdy by to do života chtělo přenést ten Ctrl + Z ...To by pak byla spousta věcí jednoduších :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama