Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Řek mi jednou jeden Řek

15. července 2009 v 12:26 | Yanishca |  Můj milý "bločku"
Jak to člověk pozná? Jak pozná že je zamilovaný? A co udělá když to pozná?.. Pozná že je zamilovaný do Řeka??! Co člověk udělá? Možná nic. Možná zapomene a zahodí od srdce klíč. Ale co udělám, co proklatě udělám já?
Lidé si pokládají nesprávnou otázku. Já ho miluji a miluje on mě? Mě tahle otázka nestačí, co spíš tahle: On mě miluje a miluji já jeho?? To je ta otázka, to soužení, to jsóu ty úsměvy kterým ani on nerozumí.
Miluji jeho úsměv, za jeho pohled bych dala celé mění. Pamatuji si jak jsem nemohla v noci spát a jediné pro co jsem se v tu chvíli modlila bylo aby se na mě zase TAK podíval. Vzpomínala jsem v tu chvíli jak pro nás nebylo lídí kolem, humbuku, ani mých rodičů, v ten pohled...
Cítím se provinile a hloupě že píšu o něčem takovém. Takovém ubohém a hloupém. Ale zkuste si přečíst Theodora Sturgeona a zjistíte že v lidech je mnohem víc. A že první housle nehrají činy, ale city. Vždy a všude. Já jsem toho věcný důkaz. Který sní a přemýšlí o pohledu, o dotyku a o ubohém tanci, kdy jsem místo valčíku tancovala skoro polku. Ano, jsem sice strašně sweet (podle Řeků), ale taky magnet na takzvané trapasy a nemehlo. Ale nevadí mi to. Užívám si tyhle vlastnosti jako by to byli největší přednosti lidstva. Přinejmenším jsou alespoň lepší než vlastnosti typu: upjatost, bezcitnost a dokonalost. Jo dokonalost, největší špatná vlastnost co znám. Zahrnuje spousty a spousty špatných vlastností které se jeví zprvu jako dobré.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama