Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Co lidé chtějí?

19. července 2009 v 14:10 | Yanishca |  Pocit slunečnic
Co lidé vlastně chtějí? Aby je někdo miloval? Aby je někdo obdivoval? Aby je někdo měl rád? Aby se měli dobře? Vlastně ne! Myslí si to, to ano, jsou přesvědčení že to je ONO. Ale ono to není ono. Lidé si totiž ve skutečnosti přejí najít uplatnění, najít si místo, být k něčemu a být pro někoho a pro něco důležití. Mít své uplatnění? Vždyť jo, v práci, kariéristi ještě nevymřeli, ba naopak. Jenže to není tak úplně to co myslím. Já smíš myslím společnost. Vždyť i v práci je to přece umístění do nějaké společnosti. To, jak vás bere společnost, to ovlivňuje chtě-nechtě i to jak se bereme sami. Všichni vás milují? Jo, jo, časem vám to stoupne do hlavy. Lidé si myslí že jste ošklivý? Achjo, vždyť teď už jste o tom naprosto přesvědčeni. To je důkaz, že je člověk jako člověk vlastně naprosto...ničím, ničím… Svět se neřídí podle člověka, ale podle skupiny. Neuvažuje se, co je dobré pro člověka, ale co je dobré pro skupinu. Je někdo bez rodiny a vystupuje jen jako jeden člověk? Pak buď má umělou rodinu, přátele, nebo například spolupracovníky, ale pokud ne a je to doopravdy Singl s velkým S je nic. Nevytváří skupinu a proto není důležitý. Takoví mravenec, co žije sám šest metrů od mraveniště, bez nikoho. To se ale moc často nestává. Jak mravenci, tak lidé tíhnou k sobě a mají pudy vytvářet si skupinky. A v skupince další skupinky a v té další co jsou rozčleněny na prťavé skupinky, jedna jako druhá a přece každá s úplně jinou harmonologií. Je jich už tolik, těch nejrůznějších skupinek, že se vyskytují i jedinci žijící ve více skupinkách. Z toho pak buď mají trable, nebo dvojité životy, či trojité, které jsou krásné požírače a urychlovače jedincova času. Hlouposti? A byli jste někdy na škole? Neexistující skupinky a kluby známé jen pro členy a studenty? Měnící se, vyvíjející se, ale s jasným zaměřením. Každé s jiným zaměřením. Holky co si sesedávají každou přestávku a mají přesně vymezený rozhovor, o čem a do jaké míry.
Dobře, už jste si nejspíš připustili, že něco takového existuje. Vraťme se tedy k našemu opuštěnému mravenci, mravenci který chce být samostatný, soběstačný a s vlastním názorem. Skupinky jsou shlukem mozků, co tvoří jeden mozek a proto se toho nechce účastnit. Tak co má dělat... Zůstat sám?... Co byste poradili takovému mravenci? Přizpůsobit se a částečně ztratit svoji identitu? No ano, dnešní svět to vyžaduje. Že vy jste jiní? Pha! A co máte právě na sobě? Oblečení které jste si sami vymysleli, nebo to co nosí skupinka? Punk, EMO, hipeas, 60sátky, sk8, nebo směsku? Ať je to co je to, někam vás to řadí. Do určité skupinky, ne jako určitého jedince, ale jako určitého člena čehosi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shosholka | 12. září 2009 v 13:52 | Reagovat

Nádhera. Upřímné a přímé. Nemám slov. Sama bych na tuhle pravdu nepřišla a rozhodně nedokázala takto napsat... Je to částečně hrozné a zkličující, že v podstatě už ani nežijeme svoje, opravdu svoje životy, ale zase nás to nutí žít kvůli té skupině. Kvůli nim, protože jen tak jsem ,někdo´. Nebo taky ne, někdy ne. Ale například kdyby jeden člen pomyslné skupiny zemřel, mělo by to vliv, jistěžě ano. Skupinu by to mohlo na čas ochromit, at jde o jakoukoli skupinu. Něco uvnitř ní by se přece jen možná změnilo. A my skupině nechceme ublížit. Chceme pomoci, být k něčemu, ne se sbalit a zmizet beze vzpomínek. To nás nutí žít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama