Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Červenec 2009

Zlomené slunečnice

31. července 2009 v 10:25 | Yanishca |  Pocit slunečnic
Kdo ublížil slunečnicím? Kdo teď za ně brečí? V koutě, se střípky slunečnic, co jindy tak moudře vyhlíželi na svět. Rozbité na kusy, jako všechno co představovali. Jak někdo může jen tak ze stolu smést van Goghovi křehké a ctnostné slunečnice? Slunečnice z britské národní galerie. Slunečnice za které hloupá holka, co v ní právě prosvítla touha po umění, utratila celé své mění v librách. Slunečnice, které vypadali tak věčně a nedotknutelně. Vypadali. Dnes už jsou na kusy a jejich střepy mě bodají do nohou. A já vím, že mé slunečnice už nikdy nebudou jako dřív. Už nikdy.Neutřela jsem si prach a tak mě zničili slunečnice, to je fér. Oni nevěděli co tím totiž ničí. Kolik symbolů a přání hloupé holky nese v sobě tahle keramická podložka. Nevěděli. Vím to jen já. Nevím jestli ještě někdy slunečnice stanou na mém stole. Zohavené, rozflákané, zničené a zlomené? Už by to byl symbol něčeho jiného, něčeho strašného a nešťastného, bez nadhledu a bez vcítění. Jen znak utrpení čistých a nevinných slunečnic. Proč já hloupá si neutřela ten prach?

Vyznání lásky snadno a rychle

30. července 2009 v 14:19 | Yanishca |  Fantazie

Popis článku? Nic neříkající rozhovor dvou mladých lídí, který v sobě nese poselství o tom, že holčičky doopravdy dospívají dříve než chlapci. Ale přece, na stydlivost se neumírá, že? Ne, ale věřím, že některé holčičky by za stydlivost i zabili. Na druhou stranu, chudáci stydlíci.

Ruka ruku myje (třetí díl)

30. července 2009 v 7:13 | Yanishca |  Fantazie
O chlápkovi a jeho dluhu, pokračování povídky Ruka ruku myje a Ruka ruku myje (druhý díl) -doporučuji nejprve přečíst, ale samozřejmě to jde i bez toho ;-)

Tak povídej...

28. července 2009 v 1:40 | Yanishca |  Můj milý "bločku"

-Tak, co diskotéka?
-Jo super, byl tam jeden bezvadnej kluk.
-No, nepovídej.
-Bezvadnej kluk kterýmu jsem zdrhla.
-Zdrhla ... a proč?
-No to bylo tak...

Na talíři

27. července 2009 v 11:15 | Yanishca |  Pocit slunečnic
Z talíře se na mě usmívá postavička, co už jen svou existencí v talíři navozuje pocit štěstí. Baculaté tváře, červené botky a ruce otevřené do náruče. Ona sama, ta postavička v talíři, ale šťastná není. Její smutně modrofialové oči hledí do dálky a nad nimi tkví modré řasy a zelené obočí zkroucené do tvaru beznaděje, smutku a očekávání. Sama postavička dává štěstí a přitom žádné ve svých očích nemá. Náruč otevírá aby vás obejmula a uchlácholila, ale kdo utěší ji? Leží jen na talíři a rozdává štěstí. Na nic jiného tu není.

Ruka ruku myje (druhý díl)

26. července 2009 v 21:12 | Yanishca |  Fantazie
(Volné) pokračování povídky Ruka ruku myje z 19.7.

Já v závoji ze světlušek, on pod oknem básně píše

23. července 2009 v 15:09 | Yanishca |  Pocit slunečnic
Někdy je hloupé se ptát, co je to láska? Někdy je hloupé si ji přát. Ale nikdy, nikdy není hloupé nějakou lásku mít. Odmítnout a způsobit slzy se nevyplácí. Koukat z okna a snít o princi? Hlouposti jsou krásné, prosté, ale taky hloupé. Život možná není tak krásný jako pohádka, ale je. A to bohatě stačí. Když něco je. Když něco je na stálo, když něco je jistota... To stačí. Ve skutečném životě ano.

Kartáček na zuby a pasta (nemravní článek)

21. července 2009 v 14:12 | Yanishca |  Můj milý "bločku"
Co si vybavíte, řekne-li se kartáček na zuby a pasta?
Co si vybavím já? Cestování. Balení a všudy přítomný dotaz: A co kartáček na zuby a pasta?
Kartáček na zuby a pasta tedy už nevyjadřuje higienu a čistotu, ale stres a balení. Kartáček na zuby a pasta. Jo mám všechno. Tyhle ubohé slovíčka pomalu začíná kráčet ve stopách kondomu. No ano, ano. Kondom, má se nám vybavit ochrana, pojistka, zabespečení,předcházení nemocí. A vybaví se nám? Sex a nemravnost. Jenže kondom nemá být předmětem nemravnosti, ale přesně jeho opakem.
Jak věci můžou takhle rychle dostat jiný význam, aniž by cokoliv udělali?
Za všechno může propaganda! Myslíte, že by kondom byl tak slavně vyhlížející ze všech displejů kdyby byl brán jako higienická pomůcka? Kdepak ;-).
A tak vyzívám všechny, ti kteří drží seznam na tábory a školní výlety ve svých rukou, ať jako nejdůležitější složku v batohu nedávají kartáček a pastu na zuby. (Nicméně stejně důležitý je již zmiňovaný kondom a nikdo o něm nehodí ani slovo;-))

Omlouvám se všem kdo tento článek museli číst, z jakéhokoliv důvodu, ale člověk čas od času ze sebe musí vypustit něco šíleného.

Ruka ruku myje

19. července 2009 v 14:48 | Yanishca |  Fantazie
Příběh, vraha? Kdepak! Člověka co potřeboval splatit dluh. Co takhle musel splatit dluh. Člověka který byl dohnaný udělat něco co změní každého...

Co lidé chtějí?

19. července 2009 v 14:10 | Yanishca |  Pocit slunečnic
Co lidé vlastně chtějí? Aby je někdo miloval? Aby je někdo obdivoval? Aby je někdo měl rád? Aby se měli dobře? Vlastně ne! Myslí si to, to ano, jsou přesvědčení že to je ONO. Ale ono to není ono. Lidé si totiž ve skutečnosti přejí najít uplatnění, najít si místo, být k něčemu a být pro někoho a pro něco důležití. Mít své uplatnění? Vždyť jo, v práci, kariéristi ještě nevymřeli, ba naopak. Jenže to není tak úplně to co myslím. Já smíš myslím společnost. Vždyť i v práci je to přece umístění do nějaké společnosti. To, jak vás bere společnost, to ovlivňuje chtě-nechtě i to jak se bereme sami. Všichni vás milují? Jo, jo, časem vám to stoupne do hlavy. Lidé si myslí že jste ošklivý? Achjo, vždyť teď už jste o tom naprosto přesvědčeni. To je důkaz, že je člověk jako člověk vlastně naprosto...ničím, ničím… Svět se neřídí podle člověka, ale podle skupiny. Neuvažuje se, co je dobré pro člověka, ale co je dobré pro skupinu. Je někdo bez rodiny a vystupuje jen jako jeden člověk? Pak buď má umělou rodinu, přátele, nebo například spolupracovníky, ale pokud ne a je to doopravdy Singl s velkým S je nic. Nevytváří skupinu a proto není důležitý. Takoví mravenec, co žije sám šest metrů od mraveniště, bez nikoho. To se ale moc často nestává. Jak mravenci, tak lidé tíhnou k sobě a mají pudy vytvářet si skupinky. A v skupince další skupinky a v té další co jsou rozčleněny na prťavé skupinky, jedna jako druhá a přece každá s úplně jinou harmonologií. Je jich už tolik, těch nejrůznějších skupinek, že se vyskytují i jedinci žijící ve více skupinkách. Z toho pak buď mají trable, nebo dvojité životy, či trojité, které jsou krásné požírače a urychlovače jedincova času. Hlouposti? A byli jste někdy na škole? Neexistující skupinky a kluby známé jen pro členy a studenty? Měnící se, vyvíjející se, ale s jasným zaměřením. Každé s jiným zaměřením. Holky co si sesedávají každou přestávku a mají přesně vymezený rozhovor, o čem a do jaké míry.
Dobře, už jste si nejspíš připustili, že něco takového existuje. Vraťme se tedy k našemu opuštěnému mravenci, mravenci který chce být samostatný, soběstačný a s vlastním názorem. Skupinky jsou shlukem mozků, co tvoří jeden mozek a proto se toho nechce účastnit. Tak co má dělat... Zůstat sám?... Co byste poradili takovému mravenci? Přizpůsobit se a částečně ztratit svoji identitu? No ano, dnešní svět to vyžaduje. Že vy jste jiní? Pha! A co máte právě na sobě? Oblečení které jste si sami vymysleli, nebo to co nosí skupinka? Punk, EMO, hipeas, 60sátky, sk8, nebo směsku? Ať je to co je to, někam vás to řadí. Do určité skupinky, ne jako určitého jedince, ale jako určitého člena čehosi.