Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Narozeniny

6. června 2009 v 8:43 | Yanichca |  Můj milý "bločku"
Byl jednou jeden kluk... Kluk? Spíše hoch. Byl sám. Lidé kolem něj chodili, ale do očí se mu ani jeden z nich nepodíval. Stál, seděl a chodil jen s hlavou dolů. Bylo mi ho líto. V takovém člověku, jiný člověk, jako já, nachází sebe a chce pomoct. Začala jsem si s ním alespoň psát. Panejo! On byl mnohem na tom hůř než já. Byl nemocný a to tak že vážně. Měl rodinu a to tak že žádnou.
Jednou mi vyprávěl o svých narozeninách. Až brečet se mi chtělo s toho, že ani děda, ani otec, ani matka, nikdo, zhola nikdo si nevzpomněl na jeho narozeniny. Natož ostatní. Bylo mi ho líto, líto víc než mě, což se přiznám, moc nestává. Zeptala jsem se tedy kdy má narozeniny a byla jsem připravená za měsíc od téhle chvíle mu popřát. Alespoň popřát! Vždyť to bude tak úsměvné, až k smíchu že jediný hodný člověk co si na něho vzpomene ho sotva zná.
Ale kdybych jen si to zapsala, zapamatovala, nebo nějak víc si zaryla do paměti... Ach-ne. Já na to přece jen nakonec úplně zapomněla... Zapomněla jsem na něj jako všichni ostatní. Jako lidé co ho míjejí a nedívají se mu do očí, jako jeho rodiče co pomalu neví že mají i třetího syna. Já zapomněla...
Koupila jsem obálku, malou s ručního papíru. Krásnou, s malými kvítky. Do ní bych napsala promiň, promiň že jsem zapomněla na tvé narozeniny, přeju ti k nim zpětně všechno nejlepší...
Hloupost! Blbost! Vždyť ho sotva znám... A co by si o tom mohl myslet?? Co by si o tom myslel on a co ostaní? Co by si o tom pomysleli ostatní? Není žádný tajemstvím ve zdejším kraji tajemství a tak by o tom přání věděli určitě ještě dřív než on... Áchjo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama