Blog víc o duši, než o slunečnici.       

Liam

8. června 2009 v 6:44 | Yanishca |  Fantazie
(Práce do jedné soutěže.)

"Čau eee, ty… Liame, hele potřeboval bych takovou malou službičku…" přirozeně, pomyslel si Liam, jinak by přece nevolal. Ani na jméno si nemohl vzpomenout. "… mohl bys zajít na Lesnou 52, skočit se podívat na jeden počítač?" pronesl to, jako by to byla spíš samozřejmost, než otázka. "Ale, ale, já dneska ještě nespal, celou noc jsem dělal na tom softwaru" pokusil se o odpor Liam (marně). "No, tak to je teda pěkný, kde bys byl teď beze mě? Kde? Ale no tak, máš to skoro přes ulici! Já jsem taky celej večer nespal, protože se ta grilovačka
protáhla a stejně ti volám!" zařval do telefonu a práskl s ním jak nejvíc mohl. Takže teď tam musím, řekl si Liam. Áchjo…

S unuděným výrazem zazvonil u zářivě bílých dveřích. Nejspíš přitom trochu zaspal (není divu, někdy to musel dohnat), zdálo se jako by na zvonku ležel. Otravné "crrr" se rozléhalo po celém domě i za jeho hranicemi a jeho ozvěna putovala po prázdné ulici. Nikdo ale i přes to všechno, přes ten nepřestávající crnčící kravál neotevíral. Liam si řekl, že tohle nemá za potřebí a že se raději půjde domů prospat. A přesně v okamžiku, kdy se už vyděl s notebookem ležící v posteli a začal se pomalu otáčet na odchod, rozrazili se dveře. Byla to ona! Byla to ta nejkrásnější holka co kdy viděl (a to jich teda díky televizi a počítači viděl) a tahle byla k tomu všemu jen v malinké růžové osušce a z vlasů jí ještě kapaly kapky vody. Liam zůstal stát na půl těla na odchodu s otevřenou pusou a ohromeným výrazem. První co ho napadlo bylo, že se mu to snad jen zdá. Asi už nevydržel únavu a usnul a ona je jen jeho krásný sen. Ten nejkrásnější sen co kdy měl.
Tajemná blonďatá kráska se pousmála (možná to bylo díky jeho komickému výrazu), omluvila se, že byla právě ve sprše a pozvala ho dál. Za to on se nezmohl na slovo. Nejprve strašně zčervenal a pomalu zavřel pusu a potom konečně, váhavě vešel do dveří. "Počítač mám tady vedle" řekla kráska sametovým hláskem. "Není to nic moc… ale mám ho ráda" doplnila. Měla pravdu, není to teda opravdu nic moc, pomyslel si Liam, když počítač uviděl. "Víš…" řekla, jak kdyby se snažila vzpomenout se na jeho jméno, které jí ještě ani neřekl. "Liam" doplnil jí s malým zpožděním. "Víš Liame, ty jsi moje poslední naděje na záchranu tohoto počítače. Už jsem tady měla kde koho, ale všichni mě vždycky řekli, že si mám radši pořídit nový…" A Liam ji opět doplnil "..ale ty ho máš ráda." Dívka přikývla. "Dostala jsem ho od našich když jsem byla ještě malá." Ach, to je tak pěkné. Nezajímá se o to, co tomu říkají ostatní a stejně ten krám má ráda a nekoupí si nový, pomyslel si Liam. Přesně takovou holku vždycky hledal, co má ráda věci, které se třeba ostatním nelíbí, jako třeba on. Kéž by. Kéž by měla ráda jeho. On už ji rád měl. Miloval jí, i když o ní nevěděl nic, ani její křestní jméno, jen že má ráda svůj starý počítač.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sakura | Web | 13. června 2009 v 16:18 | Reagovat

Krásné
máš talent

2 Smilesy | Web | 30. července 2009 v 15:02 | Reagovat

:D Typický počítačový maniak.:DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama